Odlišnosti od dvojšachů
Klasické šachy pro dva hráče je čistě logická hra; dá se hrát proti člověku stejně jako proti počítači a není v tom výrazný rozdíl. Lze jen velice málo uplatnit intuici, odhadnutí hráče a vůbec tu společenskou stránku věci; stačí umět hrát dobře šachy. Obyčejné šachy se tak stávají jen soubojem mozků.
V trojšachách je však situace jiná. Zde se musí přemýšlet nejen logicky, jak hráče přemoci, ale je potřeba předvídat, jak se zachová třetí hráč. Nemůže mě napadnout, když to budu nejméně potřebovat? Nešlo by oba hráče popudit proti sobě?
Trojšachy jsou výrazně společenská hra. Logika je až na druhém místě.
Díky tomu, že jsou hráči tři, příliš nevadí, pokud nejsou stejně silní; ve hře totiž funguje dobré pravidlo napadat spíše toho (momentálně) silnějšího. Tím se rozdíly do značné míry stírají. Pokud tedy jeden hráč např. není výrazně slabší, dá se přesto zahrát kvalitní hra.
Zvraty ve hře
Navíc v trojšachách je mnohem více zvratů. Pokud máte v klasických šachách o 2 figurky méně než soupeř, není už velká pravděpodobnost výhry.
V trojšachách ne; soupeři totiž mají ještě dost figurek na to, aby se mohli dostatečně pobít sami mezi sebou. Funguje zde totiž přirozené vyvažování sil —pokud je jeden soupeř silnější a jeden slabší, každý přemýšlí takto:
- pokud zaútočím na slabšího, pravděpodobně ztratím vlastní figurky. Potom už nezbude mnoho sil na překonání silnějšího protihráče. Pokud mě navíc v průběhu útoku na slabšího zaútočí i silnější protihráč, nebudu mít moc šancí
- pokud zaútočím na silnějšího, slabší mě těžko nějak ohrozí. Síly se vyrovnají
Z toho plyne, že každý napadá spíše toho silnějšího, čímž jsou v každém okamžiku hry hráči přibližně stejně silní. Takže i když ztratím poměrně hodně figur, tak pakliže tam neživořím jenom s králem, mám ještě slušnou šanci na výhru.
Toto neplatí pouze v případě, kdy jeden hráč je tak slabý, že už by stálo za to ho dorazit (než to udělá silnější protihráč). Pak se z hry stává hon na lišku.
Výměna figurek
V trojšachách není výhodné měnit figurky. Nabídne-li mi soupeř výměnu a já ji přijmu, já ztratím figurku, soupeř ztratí figurku, ale ten třetí hráč ji pořád má! Takže jen nečinně přihlíží, ale ještě na tom vydělá. Měňte figurky tedy jen s rozmyslem.
Samozřejmě může nastat výměna figurek, které se účastní všichni tři hráči, ale taková situace nastává jen velmi vzácně —většinou se tomu prostřednímu vyplatí „přátelsky“ uhnout a třetí pak prvního jen zadarmo dobere.
Zvláštní případ šachu
V trojšachách také může nastat zvláštní případ šachu: hráč A zahraje figurkou tak, že odkryje šach hráče B na hráče C. Hráč C by v takovém případě měl králem uhnout (nebo nějakou figurku představit), ale před ním hraje hráč B, který mu toho krále de facto může sebrat.
Tato situace se řeší tak, že hráč B krále prostě nesebere 
cizí král se v takovém případě chová jako vlastní figurka —nelze sebrat a hráč B tedy zahraje, jako by žádný šach nedával. Hráč C pak musí na šach reagovat (je-li ještě aktuální). Ještě upřesnění: hráč B sice na krále nereaguje, ale může v tomto tahu dát hráči C mat.
„Nekonečné šachování“ a další nevyřešitelné případy
Existence třetího hráče výrazně eliminuje případy nerozhodnutelných situací, kdy se jeden hráč před svoji zkázou zachraňuje nekonečným šachem druhého nebo případy, které „rozlouskne“ jen nevýhodná oběť jednoho hráče, tudíž ji nikdo neudělá. (Takové případy ve dvojšachách nastávají zejména v případě hraní proti počítači.)
Těchto „deadlocků“ je ale v případě třech hráčů podstatně méně; třetí hráč do hry může vždy vnést svěží vítr. V praxi nenastávají téměř nikdy a když už přece, tak jen v situaci, kdy je jeden hráč v podstatě omezen na hýbání s králem, čímž je hra částečně degradována na klasické šachy pro dva.